Tělovýchovná jednota Sokol se věnovala většinou základní tělesné výchově, cvičení na nářadí a populární kopanou, lední hokej odmítali jako surové sporty. A navíc v tomto období činnost Sokola také velmi ochabla.
Tak několik nadšenců se zájmem také o fotbal, založilo dne 16. července 1935 nový Sportovní klub Bílovice, zkráceně SK Bílovice a podle záznamů zakládající listiny a vypracovaných Stanov, bylo rozhodnuto, že „účelem spolku jest pěstovati tělesná cvičení a veškeren sport, míčové hry a lehkou atletiku“ a s podpisy následujících zakládajících členů:
Kopie posledního listu zakládající listiny uložené v Okresním archivu v Uh.Hradišti, tak začal také oddíl kopané:
Pro zajímavost musíme také napsát, že v zakládací listině se také uvádí, že klubová vlajka jest červenobílá s modrým znakem klubu. Závodní kroj klubový sestává z bílých kalhot po kolena, z trykotu nebo svetru barvy červené s příčným modrým pruhem.
Již 23. července 1935 Zemský úřad v Brně spolek zaregistroval a nechal zapsat do katastru spolků. Prozatímním předsedou spolku byl zvolen František Kaňovský a jednatelem Jan Jahodík.
Podle protokolu I. řádné valné hromady konané v hospodě u pana Minaříka dne 5.1.1936, byl za přítomnosti 28 přítomných slavbnostně zvolen nový výbor SK Bílovice ve složení:
Děti, dorůstající mládež a potom i dospělí dříve hrávali fotbal na všech dostupných a trochu rovných místech a jenom hadráky anebo malými gumovými míčky. A nejčastěji kde se scházeli byla stará panská cihelna pod kapličkou, kde bylo více rovné plochy. Se svolením důstojného pana Josefa Kociána, postavil tam pan Zajíc Alois jedinou velkou branku podle předpisů a tak sloužilo toto místo na trénování všem hráčům. Místo bylo malé a tak se v obci nemohli hrávat ani přátelské zápasy.
Předseda oddílu pan František Uherek, jako bývalý hráč SK Jarošov, který se do Bílovic přiženil, měl více zkušeností s kopanou a tak se začal starat také o registraci. Prozatím jsme obdrželi zprávu Zemského úřadu v Brně, potvrzující možnou hru i bez legitimací, platnou do konce dubna 1936.
Bylo jednáno o zakoupení starších dresů a kopaček, pan František Sedlář přinesl starší vybledlé dresy, které darovala firma Baťa, nechali se obarvit a bylo jednáno o zakoupení nových kopaček ve Zlíně a zakoupení 20m látky na ušití trenýrek u krejčího Ludvíka Vařáka. Ve Zlíně byly zakoupeny také štulpny, chrániče a nákolenice pro brankáře.
První přátelský zápas se hrál na pozvání v Jarošově 15. března 1936 Výpravčím byl sám předseda pan František Uherek. Odchod pěšky v 11.30 hod. Utkání skončilo vítězstvím „B“ mužstva Jarošova a dostali jsme úhradu cestovného 30,-Kč. Druhý zápas se hrál v Mařaticích 22.března za cestovné 30,-Kč a třetí zápas v Kněžpoli s „B“ mužstvem za cestovné 40,-Kč. Páté utkání v Toporné s „B“ mužstvem za 20,-Kč. Dne 26. dubna 1936 se hrálo v Traplicích za 70,-Kč. Na zápas byl vypraven autobus Tatra pana Špundy za 4, 50 Kčc za km.
Potom byly vypsány registrační průkazy fotbalistů, nalepeny fotografie a příspěvkové známky a odeslány k potvrzení na župu. Bylo oznámeno TJ Sokolu, že jsme přijati za člena Hanácké župy fotbalové, obdrželi jsme potvrzené registračky a mohli jsme se přihlásit také do soutěže k mistrovským zápasům.
Výbor jednal o určení místa, nějaké louky na hřiště, ale jednání bylo stále málo úspěšné. Obecní úřad v květnu 1936 odprodej obecního pozemku na hřiště určené místo povolil, ale s podmínkou ještě jednání s dosavadními nájemci pozemků!
Jednáno bylo s Obecním úřadem o pozemcích na hřiště. Mluvilo se už také o slavnostním otevření hřiště na den 6.9.1936 s taneční zábavou, ale bylo zase odloženo, pro nemožnost dohody s uživateli pozemků.
Teprve 26. 9. 1936 jsme konečně měli schváleno místo na hřiště u cesty do Březolup (nyní sídlí firmy Ekolak, Slováček a Vyorálek). Župou byl schválen rozměr 70 x 55 metrů., místo bylo zaměřeno a označeno kolky.
Přidělený pozemek byl velmi špatný, ale začalo se přece začátkem roku 1937 pracovat na úpravách hrací plochy. Na uvedeném pozemku byl z části také rybník, přitom musela být rozebraná a rozvezená 1,5 metrů vysoká hráz a pokáceny stromy, které ji zpevňovaly. Byli ustanoveny pravidelné brigády na úpravu hřiště. Každý člen klubu musel odpracovat na úpravách hřiště 25 hodin a nebo zaplatit do klubové pokladny 2 Kč za neodpracovanou hodinu. Samotný předseda Hugo Logothetti dal k dispozici 1 pár koní k rozvozu zeminy. Pracovalo se i večer, svítilo se plynovýma lampama.
Ale bylo přihlášené mužstvo do soutěže IV. třídy, doma hřiště ještě nebylo a tak první mistrovský zápas se hrál v Jankovicích dne 22.8.1937 a skončil našim vítězstvím 6:O. Výsledek byl povzbuzující do další práce a činnosti i na úpravách našeho hřiště.
Hned po výroční schůzi 1938, kde byl zase zvolen hrabě Hugo Logothetti, šlo se do lesa vybrat stromy, které daroval Hugo Logothetti na zhotovení branek na hřiště. Otesání stromů a zhotovení branek udělal Jahodík Jan. V březnu zakoupil sítě na branky Sedlář za 340,-Kč. Sportovní klub dal 300,-Kč a Sedlář dal 40,-Kč. Praporky a pásky pro pořadatele zhotovil zdarma krejčí Vařák Ludvík. Vápno se koupilo od Kadlčíka. Smlouva na hřiště s Obecním úřadem byla dohodnuta až do roku 1947. Zastupitelstvu Obecního úřadu byla doručena žádost o odložení placení nájemného 600,-Kč za hřiště až na 1.leden 1939 z důvodů nedostatku peněz.
Téměř po třech letech od založení oddílu kopané se tak mohl uskutečnit v Bílovicích v neděli dne 4.4.1938 první mistrovský zápas na nově vybudovaném hřišti u cesty do Březolup proti SK Traplice, který skončil nerozhodně 2:2 a branky dali Johaník František. a hostující hráč za Bílovice Pochylý z Mistřic
Teprve dne 31.7.1938 bylo provedeno slavnostní otevření hřiště. Od hostince pana Minaříka, kde bylo uvítání hostů, potom vyšel průvod s vlajkou, kterou nesl Jurák Alois a s hudbou pana Nemáše a zástupci klubů hráči SK Jarošov, Kněžpole, Topolná a Bílovice, přišli na hřiště, kde pan starosta ve slavnostním projevu předal veřejnosti hřiště, zahrála stát. hymna, vztyčila se vlajka a následoval turnaj o ceny. Předání cen bylo na taneční zábavě hospodě u pana Minaříka. Byla na zábavě vydražena dorta a beran, které zajistili pan Hugo Logothetti a pan Blažek.
Také dorostenci se scházeli a hráli občas přátelské zápasy, ale první rok ještě nebyl přihlášen z důvodů nedostatku peněz.
Začalo se na těžce zbudovaném hřišti pravidelně trénovat a začaly se hrát přátelské a mistrovské zápasy, turnaje a začali hrát i staří páni. Začal Sokol vystupovat s ukázkami tělovýchovy prostných cvičení.
Začali také růst tráva a nastaly problémy s udržováním hřiště, muselo být vybubnováno (rozhlas v obci ještě nebyl) aby lidé nepouštěli pást husy na hřiště, trávu si někdo nasekl v jednom rohu, druhý na jiné straně, na lajnování hřiště se musel někdo předem určit. Nebyla šatna a hráči se přeslékali před zápasem v hospodě u Minaříků.
Přibývalo zájemců o fotbal, začali se shánět zkušenější hráči v okolí a Bílovice hráli již III.třídu a na podzim 1938 se umístnili na 7 místě.
Blaha Alois — Blaha Jaroslav — Johaník František — Zajíc Jindřich — Knot Karel — Hubáček Cyril — Vašát František — Hoferek Jaroslav — Pospíšil Jaroslav — Kuběna Josef — Hromeček Bohumil
Staří páni 1938 pondělí Velikonoční
Hromeček Cyril — Lysoněk Karel — Králík Oldřich — Sládek František — Šimek Metoděj — Magdálek František — Kocůrek Vladimír—Vavruša Bohumil — Rozsypálek Fraantišek starší — Hugo Logothetti brankář — a Sedlář František
Začátkem roku 1941 byl dán návrh na zhotovení šatny na hřišti u cesty a v březnu stavební komise Obecního úřadu toto povolila a šatna byla dostavena v květnu 1942 a pojištěna na částku 25 tisíc Kč.
V roce 1943 byla hrací plocha ohrazena dřevěným plaňkem, který zhotovila firma pana stavitele Žuje za 2.400,-Kč a ještě pořízení dalších 30m zaplatila obec. Vedle byla také zhotovena studna na vodu na hřišti. Současně byly instalovány dřevěné lavečky. Fotbal hrál už také dorost a začalo hrát také II. mužstvo.
V říjnu 1943 výbor zaslal soustrastný telegram Hugo Logothettimu, k úmrtí jeho syna, který padl na německé frontě.
Na pondělí velikonoční 10.4.1944 sehrál u nás přátelský zápas SK Baťa Zlín proti I.mužstvu TJ Sokol Bílovice a vyhrál 10:1. Jedinou branku za nás dal Vojtěch Polášek. V té době to byla to byla velká sportovní událost. Ligové mužstvo Baťa Zlín nastoupilo v sestavě: Jordák, Kocourek, Novák, Pařízek, Dupal, Riedl, Zeisberger, Rumpál, Bartonec, Petule, Pastrňák a Tichý. Všichni se nám také podepsali v upomínku na tento přátelský zápas do knihy zápisů.
Za pozornost stojí také mimořádně velká návštěva diváků. Na vstupném bylo vybráno 20.488,-Kč, vydání jsme měli 12.306,-Kč a čistý zisk činil 8.182 Kč.
Zájem o fotbal byl velký. V tabulce jsme patřilo naše první mužstvo mezi první, ale po ukončení jarního kola 1944 jsme museli ještě bojovat o postup v kvalifikačním turnaji doma s SK Nivnice a vítězstvím jsme si tak si tak vybojovali postup do I. B třídy Hanácké fotbalové župy. Podzimní kolo jsme ještě také přezimovali na prvním místě v tabulce. Ke konci roku 1944 jsme měli registrovaných 46 hráčů dospělých a 24 dorostenců.
Také ještě jsme sehráli přátelský zápas s divizním mužstvem v Napajedlích, kde jsme prohráli 13:2. Na velikonoční pondělí 1945 jsme zase jsme uskutečnili na svém hřišti přátelský zápas s SK Topolná, který skončil nerozhodně ale za pozornost stojí také zájem diváků, když bylo vybránu u pokladny 3.021,-Kč a zůstatek byl 2.240,-Kč.
Ještě před příchodem fronty dne 22.4.1945 byl sehrán přátelský zápas našeho druhého mužstva v Částkově, kde jsme prohráli 5:1 a prvý fotbalový zápas v osvobozené Československé republice jsme zase hráli v Částkově, kde už hrálo naše první mužstvo a vyhrálo 4:2.
