Po válce od května 1945 začala i pro sportovce zase nová doba, prvním zápisem do knihy zápisů zapsáno prohlášení s názvem v Nový život, zhodnocením válečných let a výzvou k členům k budování nové republiky. Všechny sportovní organizace, jako Sokol, Orel, FDTJ se spojili v jedinou, Československý svaz tělesné výchovy. A začala se do sportu míchat politika, vyhlašovány socialistické závazky, členové výboru museli být předem schvalováni na výboru Národní fronty a začali jsme si říkat soudruhu.
Byly prozatím hrány pouze přátelské zápasy. Začátky byly složitější a těžko se vysvětluje, proč nastoupilo dne 15.7.1945 k zápasu pouze 9 našich hráčů. V pohárovém utkání s TJ Březolupy naši prohráli 12:1 a v předzápase náš dorost prohrál 10:4.
O týden později dne 22. 7.1945 na pohárovém zápasu proti SK Bohuslavice na našem hřišti se dali hráči už dohromady a zase jsme skončili rekordním vítězstvím našeho mužstva v poměru 16:3 .
Dne 12.8.1945 byl sehrán turnaj na počest 10 výročí založení našeho oddílu kopané SK Bílovice na našem hřišti za účasti m SK Topolná, Kněžpole, Březolupy a naše mužstvo ve finále zvítězilo s Topolnou 4:1 a získali jsme tak první cenu a pohár. nám zůstal doma.
Dne 3.3.1947 zemřel ve věku 26 let v Baťově nemocnici Zlín náš mladý hráč, brankář a hospodář, člen výboru František Mlčůch.
Výbor rozhodl pořádat memoriál Františka Mlčůcha a hned byl stanoven první termín na 13. 7. 1947. Dopoledne se sportovci seřadili na návsi a pak se odebrali na místní hřbitov, kde kapitán I.a mužstva Vojtěch Johaník položil jménem SK Bílovice kytici na jeho hrob. Potom všichni se odebrali do kostela, kde byla sloužena za Fr. Mlčůcha velká mše svatá. Potom Memoriál pokračoval na hřišti za účasti účasti 8 klubů Bílovice- Březolupy- Březnice, Bohuslavice Částkov, Spytihněv, Nedapkonice a Mistřice a ceny byly zakoupeny za 4.000,-Kč. Vítězi Spartě Spytihněv byl předán putovní pohár s prosbou, aby tento dobře opatrovala a uchovala pro další ročníky memoriálu. Všichni ostatní účastníci obdrželi plakety. II.ročník memoriálu se uskutečnil v roce 1948 a III. 1950.
Naši fotbalisté hráli v tuto dobu už 1.B třídu Hanácké župy fotbalové drželi se stále dobře, zakoupili se hráčům roku 1951 kufříky, aby si měli v čem nosit rekvizity.
Začátkem roku 1952 musela se upravovat strana hřiště u Krejčiříkového, kde bylo při fotbale rozbito okno do kuchyně. Musela postavit tyčovina a natáhnout síť, aby byla zabezpečena bezpečnost obyvatel tohoto domu.
V neděli dne 22.6.1952 se začalo hrát mistrovské utkání a naše mužstvo v prvním kole mistrovského zápasu na svém hřišti hostil SK Míkovice a zaslouženě jsme vyhráli 16 :1 branky Polášek Mirek 8, Rozsypalek František 3, Vavruša Bohumil 2, Urban Zdeněk 2 a Johaník Vojtěch 1 branku.
Současně bylo ve výboru rozhodnuto zaslat hráči a jednateli Vojtěchovi Johaníkovi telegram k ukončení vysoké školy a dosažení titulu MVDr zvěrolékař.
Dne 24. 7. 1955 při výročí 20 let od založení oddílu kopané, sehrála př.zápas Rudá Hvězda Brno –Bílovice vítězstvím RH 9:7 ale naši hráči se vyznamenali brankami: Čechmánek Jos. 3 – Reichel Václ. 3 – Bílek Lad. 1 – Polášek Mirek 1. branku pro RH. Diplomy k 20letému trvání oddílu kopané byli uděleny zasloužilým sportovcům.
V roce 1953 začalo se jednat o místu na nové hřiště z důvodů, že hřiště u cesty do Březolup nevyhovovalo zvýšenému provozu a bezpečnosti diváků.
Bylo proto vyhlédnuto místo na nové hřiště, které bylo už plánované jako sportovní areál s plánovanou výstavbou hřiště na kopanou, házenou, košíkovou, plocha na lední hokej, koupaliště a dětské pískoviště. Do konce roku 1953 vypracoval stavitel pan Došla.
V roce 1954 bylo vyměřeno hřiště na kopanou začalo se s úpravou plochy a začala se také stavit tribuna – šatna.
Pro nedostatek peněz a také omezené možnosti dobrovolné sportovní organizace TJ Sokol se do dnešního nenaplnil sen mnohých obětavých členů a občanů uskutečnění původních plánů. Složitost a cena vykupování pozemků nebyla nikdy jednoduchá a tak na nějakou novou výstavbu nebo rozšiřování areálu se zatím neuvažuje.
Okolo hřiště byla ještě atletická dráha, ze začátku využívaná, ale časem zájem o atletické závody ubývalo a tak dráha splynula s hřištěm, které bylo s výstavbou vedlejšího tréninkového škvárového hřiště také upraveno, rozšířeno.
Úprava příjezdové cesty začátkem roku 1965 se dělala nejprve brigádně, ale později cestu nechal opravit Místní národní výbor. Budovalo se všechno většinou při dobrovolných brigádách a tak dodělání hřiště, ohrazení hrací plochy a oplocení skončilo v roce 1965 v šatně se ještě v roce 1966 omítala zadní místnost a průběžně se pořád něco vylepšuje a přistavuje, šatna rozšiřuje až do roku 1970. Pamětníci musí přiznat, že se pořád něco vylepšuje, dělá pořádek, který vyžaduje úroveň nároků sportovců dnešních dnů.
Naše první mužstvo se udržovalo s výkonem na úrovni III.třídy a po převzetí mužstva novým hrajícím trenérem Ladislavem Prokešem v sezoně 1979/80 jsme se drželi v první polovině tabulky , ale už 1980/81 jsme celou sezonu byli v tabulce na prvním místě a postup do okresního přeboru jsme si zajistili jedno kolo před ukončením sezony.
V okresním přeboru ročník 1981/82 naše mužstvo zde bylo nováčkem, nezaváhalo a kralovalo v tabulce po celou dobu na prvním místě a rozhodující poslední zápas o postup jsme museli bojovat v Šumicích, kteří měli stejný počet bodů. Výbor vypravil z Bílovic dva autobusy našich příznivců, kteří náležitě povzbuzovali a před celkovou kulisou asi 800 přítomných fanoušků v první polovině jsme už vedli 1:0 a v druhé polovině zápasu mužstvo Bílovic svým výkonem přesvědčilo vítězstvím 2 : 5 o zaslouženém postupu do I.B třídy. Branky dali: Bajaja Miroslav 2, Šimek Zdeněk , Janků Miroslav a Johaník Vojtěch.
Jako nováček I.B třídy ročník 1982/83 jsme hráli velmi dobře a drželi jsme se vhorní polovině tabulky. Dále jenom zásluhou reorganizací krajských tříd, byla zrušena I.B třída a naše mužstvo bylo zařazeno v ročníku 1983/84 do krajské soutěže I. A třídy skupiny F, později skupina D, kde jsme si vedli poměrně dobře a jeden čas jsme také vedli tabulku. Později jsme museli uznat, že soupeři z velkých měst jsou opravdu dobří, ale uspokojovalo nás umístnění v první polovině tabulky. A hráli jsme tuto I.A třídu až do roku 1988.
Sestoupili jsme do Okresního přeboru a zase bojovali o postup a vrácení nazpět do I.B třídy sk B, což se nám zase podařilo až v ročníku 1991/92. Zajímavostí je také, že naše „B“ v tomto ročníku postoupilo do III.třídy.
Nemůžeme zapomenout, že jeden z našich fotbalových opor prvního mužstva, brankář Šimek František neočekávaně nešťastnou shodou okolností měl vážný smrtelný úraz . Když pomáhal v létě příteli a spoluhráči doma řezat dřevo, při předělávání a opravě poškozeného přívodového káblu, elektrický proud jej zasáhl a tak náhle na místě zemřel.
K uctění jeho památky výbor zajistil výzdobu vývěsní skřínky TJ a uspořádal ve dnech 5. srpna 1973 a také 11.srpna 1974 memoriál za účasti 6 mužstev okolních sportovních klubů. Zahájeno bylo vždycky projevem člena výboru a položením kytice na hrob zesnulého. Tento turnaj s putovním pohárem a první cenou dresy pro sportovce, vyhrálo naše I. mužstvo.
Při všech příležitostech vzpomínáme také na našeho mladého hráče, který se už více nemůže radovat z našich dalších úspěchů. Bohdan Vlasatík ještě jako hráč prvního mužstva pomohl nám vybojovat postup do okresního přeboru v roce 1981 a jako divák se zúčastnil mistr. zápasu 19.6.1982 o postup do I.třídy v Šumicích (na fotce vedle Ládi Prokeše), ale vážná nemoc nakonec jej vytrhla z našich řad a dne 10.8.1984 ve svých 24 letech náhle zemřel.
Jako vzpomínku uskutečnil dne 7.7.1985 oddíl kopané memoriál za účasti mužstev Bílovice, Jarošov, Nedachlebice a Březolupy. Před zahájením z hřiště odnesl hráč Zlámal Josef s doprovodem dvou členů výboru Jahodíka Rad. a Maňáska Zdeňka na hřbitov k hrobu Bohdana Vlasatíka velkou kytici. Vítězem turnaje se staly Bílovice, kde zůstal také věnovaný pohár, který předával otec zemřelého František Vlasatík. Memoriál se opakoval a třetí ročník 19.7.1987 se uskutečnil s Fatrou Napajedla, Březolupy, Topolná, Nedachlebice, Bílovice a pohár si odnesli Nedachlebice.
