Už před zápasem to vřelo. Derby samo o sobě vždycky budí emoce, ale dneska to mělo grády. Plné hlediště, napětí v očích fanoušků, obavy i víra. A já? Já jsem měl tušení, takové to zvláštní mrazení, které ti říká, že dneska to bude něco jiného! A taky to tak bylo, říkal jsem si, s kým jiným by Mistřice do té doby neporažené měly padnout, když ne s námi?
Do utkání jsme vstoupili bez tahounů Mikšaníka, Ondrůška a Lukáše Jankového! Ztráta na tenhle zápas to byla pro nás obrovská, ale jak se říká, když padne jeden sloup, musí jiný vyrůst. A tím novým pilířem byl Hlaváček. Po dlouhé pauze, kterou mělo na vině zranění z hokeje, byl hladový po fotbale, makal jako lev, neuhnul ani centimetr, a svým výkonem, jako správný kapitán, nám vléval krev do žil.
Začátek patřil hostům. Byli to oni, kdo diktoval tempo hry. Kombinovali s lehkostí, jako by hráli šachy a my byli jen figurky. První poločas byl z naší strany hlavně o defenzivě, o vůli a o štěstí. Několikrát jsme si málem dali vlastní gól. Dvakrát jsme balancovali na hraně nože, ale balón nakonec vždycky minul naši bránu o pár decimetrů a nebo výborně zastal svou úlohu Valeš v bráně. Mistřice bušily, ale gól z toho nebyl. Nula na tabuli svítila jako zázrak po celý první poločas.
Sestava: Valeš – Zlámal, Gajdošík, Janota, Hlinský, Kamočai, Lukašík, Dujka, Žůrek, V. Strapina, Hlaváček
Střídali: Skřivánek, Borusík, Šnajdar
Druhá půle? To už byla jiná písnička. Vyrovnanější, bojovnější, tvrdší. Ale stejně to byli hosté, kdo první udeřil, trestný kop, dlouhý nákop za obranu, špatná domluva mezi brankářem a obráncem… a pak to přišlo… Hlinský nešťastně tečuje míč do vlastní brány… 0:1.
Nesložili jsme zbraně, když se nesla asi 60. minuta a zahrával se roh, Žůrek přetahuje balón na zadní tyč, kde si na něj naskakuje Gajdošík, který vyskočil nejvýše a nastřelil břevno, od kterého se odráží míč přesně na nohu Kamočaie, který už neměl problém prostřelit vše, co mu stálo v cestě! GÓÓÓL!!! 1:1!!
Mistřice najednou nevěděly, co hrát. Ztratily půdu pod nohama. Jako by jim někdo vzal manuál na fotbal. Nervózní, nepřesní, podráždění. A my? My jsme byli na koni. V 75. minutě se vše zlomilo. Mistřice tlačily, chtěly za každou cenu znovu skórovat, ale my jsme to všechno v obraně zkušeně ustáli. Super výkon do té doby od Janoty, Hlinského, Zlámala… A pak protiútok, míč na křídlo, centr do vápna, první pokus vyražený od výborného brankáře hostí Nováka, na druhý pokus Lukašíka byl už krátký, v ten moment započal obrat na 2:1!
Hřiště explodovalo!!! Hráči, lavička, fanoušci, všichni ve vzduchu! A Mistřice? V šoku! Nedokázaly si s tím poradit. Nevěděly, jak chutná za celou sezónu prohrávat…
Závěr zápasu byl o hlavě. Byli jsme unavení, ale soustředění. Mistřice zkusily všechno, jejich tlak se stupňoval. Dokonce jsme si dali opět vlastní gól, ale naštěstí to byl ofsajd! Vyrovnání jim zhatil vlastní pomezní! A to byla poslední kapka, co se změny skóre týče. V nastavení ještě přišel poslední nákop do vápna, náš brankář trefuje míč, ale i dobíhajícího Fojtíka, který se skácí na zem. Všem zatrnulo, v tu chvíli to bylo ale už vše, hlavní sudí píská naštěstí konec!
Některé zápasy si člověk pamatuje týden. Některé měsíc. Ale pak jsou ty, které si pamatuješ celý život. A právě takové bylo dnešní derby. Emocemi napěchovaná bitva, ve které jsme srazili neporažené Mistřice, tým, který do tohoto dne nepoznal porážku, nepoznal ztrátu bodu, nepoznal, co to je padnout na kolena. Ale dnes? Dnes to poznal. Od nás! Smekáme před nimi, hráli skvěle, jejich kvalita je neoddiskutovatelná. V přeboru, kde postupují budou v klidu hrát s tímto týmem horní část tabulky. My jsme dnes ukázali, co znamená srdce, bojovnost a týmová síla. Bez tří opor, s maximálním nasazením, jsme dosáhli na tři body, které se budou ještě dlouho připomínat.
Děkujeme fanouškům, kteří vytvořili neskutečnou kulisu. Společně jsme to urvali!
autor: Erik Gajdošík
foto: Tomáš Hrubý
